oblíbené

nejmenší stát světa – Vatikán

image

Pohled na Svatopeterské náměstí od Baziliky

Na začátek zmíním asi to, jak jsme se k tomuto zájezdu dostali a abych to zkrátila – prostě jsem ho dostala od svého báječného přítele ke 20. narozeninám. Upřímně, byla jsem z toho v šoku, ale udělalo mi to nesmírnou radost, protože jsem si už dlouho přála navštívit toto pozoruhodné město. A konečně – 9. a 10. 5. 2014 se můj sen stal realitou.

Praktické informace

Zájezd byl, jak už je u nás zvykem, zakoupen opět přes zlateslevy.cz a konkrétně od Quality travel za 2 989 Kč. Ačkoli nikde nebylo uvedeno, že se bude muset ještě něco doplácet, v materiálech, které nám zaslali až týden před odjezdem, stálo, že musíme ještě zaplatit 3 eura jako pobytovou taxi a 10 euro za vjezd autobusu do Říma – tohle jediné nepříliš férové jednání bych této cestovce vytkla, jinak se 100% zařadila na první místo v našich již ozkoušených CK.

Cesta

Vyjížděli jsme 8. 5. V 15:30 z Florence a byl to náš první výlet v letošním roce (nějak jsme to flákali). Cesta do Říma trvala téměř 17 hodin a to kvůli hodinové zácpě na rakouské dálnici, kde se stala vážná nehoda jen kousek před námi. Ani by se to nezdálo tak dlouhé, kdyby výběr filmů pouštěných v autobuse nebyl tak špatný. Tady bych určitě měla zmínit, že zatímco záchody v Rakousku jsou všude placené – platí se vždy 0,5 eura, které se vám odečtou, pokud si na dané pumpě něco koupíte (jídlo, pití, atp), v Itálii jsou toalety zcela zdarma.

Obecná fakta

image

Svatopeterské náměstí

První den zájezdu byl vyhrazený pro poznávání turisticky nejnavštěvovanějšího místa Říma – Vatikánu, kam jsme dorazili krátce po 9. hodině ráno. Něco málo o tomto světově nejmenším státečku – byl založen na základě Lateránských smluv roku 1929. Jedná se o suverénní městský stát, v jehož čele stojí papež. Zajímavostí je, že není členem OSN ani EU a rozkládá se na necelém půl kilometru čtverečním.

imageSvatopeterské náměstí

Prvním bodem naší prohlídky bylo samozřejmě Svatopeterské náměstí, na němž stojí proslulá bazilika svatého Petra. Myslím, že se jedná o jedno z nejúchvatnějších náměstí vůbec.  Má oválný půdorys a je lemováno kolonádou, která má symbolizovat otevřenou náruč pro věřící. Je považováno za vrcholné dílo Berniniho a uprostřed se tyčí obelisk přivezený z Egypta. V turistické sezóně zde ale člověk může spíš obdivovat zástupy lidí tlačící se ve frontě na vstup do neméně proslulé památky – baziliky svatého Petra.

image

Bazilika sv. Petra

Bazilika sv. Petra

Bazilika podle tradice stojí na místě, kde byl apoštol Petr ukřižován a pohřben, tudíž nejvíce turistů proudí právě k jeho hrobu a k hrobu dalších mnoha zesnulých – asi přes 100 papežů a jiných významných osobností, včetně jednoho Čecha – kardinála Berana. Ale co stojí zato tu navštívit (upřímně na obdivování hrobů není nic obdivuhodného, osobně si myslím, že je to spíše nechutné), je určitě nezaměnitelný výhled z kopule Baziliky, na níž je možné buď vyjít pěšo za 5 euro nebo kombinací výtah + pěšo za 7 euro (nejsou tu slevy pro děti ani studenty). Po vyjití přes 500 schodů vás čeká úžasná odměna – výhled nejen na celý Vatikán, ale i Řím. Je to opravdu moc pěkný výhled, na který se vyplatí vystát si tu frontu i pokořit vlastní fyzičku.

Vatikánská muzea

image

pohled do baziliky

Kromě Baziliky patří také k neopomenutelným památkám Vatikánu Vatikánská muzea. A pozor! Pokud si nerezervujete lístky po internetu (na oficiálních stránkách je příplatek asi 4 eura), budete stát frontu minimálně 2 hodiny. Jelikož náš průvodce nám nic dopředu neoznámil, postavil nás do fronty, ale sám si uvědomil, že tolik času na čekání nemáme, proto domluvil „VIP lístky“ od překupníků, které po celém Římě potkáte na každém kroku a kteří se vám budou snažit prodat lístky minimálně dvakrát dráže. Tento překupník nám nabízel studentský lístek, který stojí 8 euro za 28 euro, no neber to. Takže jsme raději trochu posílili svou asertivitu a přidali se k jiné turistické skupině stojící již na konci nekonečné řady čekajících těsně před vstupem. Vím, předbíhat se nemá, ale tady nebylo na výběr. Fakt doporučuji využít nákupu vstupenek přes internet, abyste pak nemuseli prostát hodiny drahocenného času ve frontě.

Sixtinská kaple

image

Sixtinská kaple

A teď už k samotnému muzeu – co se Italům upřít nedá, je promakanost tohoto muzea, aby se člověk dostal k tomu, co chce vidět nejvíce – Sixtinské kapli, musí projít opravdu celý muzejní komplex a nemyslete si, že v muzeu už to půjde rychleji než ve frontě před ním, možná jen o trochu, ale i uvnitř jdete více méně tlačeni davem za největším skvostem tohoto muzea. Jedinou výhodou je, že musíte projít i Raffaelovými komnatami, které za to stojí. Sixtinská kaple je známá nejen díky Michelangelovým freskám, ale i jako místo konání konklávy a korunovace papeže. Bezesporu největší freskou je Poslední soud od Michelangela. Většina výjevů na stěnách je ze Starého a Nového Zákona, například Přechod přes Rudé moře či Poslední večeře. Jelikož nejsme příliš velkými fandy malířství, šli jsme do muzea pouze s cílem vidět tuto kapli, která patří k symbolům města. Upřímně, fresky jsou opravdu hezké a vydařené, ale že by byly zase až tak unikátní se říci nedá, avšak pořád lepší než slavná Mona Lisa, kterou lidé obdivují snad jen kvůli jejímu věhlasu, nikoli unikátnosti. Ještě by bylo dobré zmínit, že v kapli platí zákaz focení.

image

Andělský hrad a most

Andělský hrad a Andělský most

Poslední historickou zastávkou ve Vatikánu byl Andělský hrad, který si původně jako své mauzoleum nechal postavit císař Hadrián, avšak jeho dokončení se už nedožil. Své jméno získal roku 590, kdy se prý měl papeži Řehořovi zjevit archanděl Michael a sdělit mu konec morové rány, což má symbolizovat socha anděla zastrkujícího meč do pochvy na vrcholu hradu. Z vnějšku hrad nevypadá nijak výjimečně a ani zevnitř nestojí zato, není tu nic obzvlášť pozoruhodného, za co by se vyplatilo platit 8 euro vstupné. To, co je na celém hradu nejpříjemnější, je krásný park, který ho obepíná a kde si člověk může posedět a nabrat další dech. K hradu vede stejnojmenný most – Andělský most, na němž se tyčí sochy symbolizující utrpení Krista. Každá socha drží jeden ze symbolů utrpení – trnovou korunu, kopí, hřeby atp.

image

pizzu a těstoviny určitě nevynechejte 🙂

Kam na jídlo?

Jelikož jsme prohlídku celého Vatikánu zvládli dost brzy, rozhodli jsme se zajít do typické italské restaurace na obědo-večeři. Ve všech průvodcích, jak papírových, tak na internetu jsem hledala nějaký dobrý gastronomický tip, avšak marně. Jediné, co všude psali, bylo, aby si člověk připravil minimálně 20 euro – jak příjemné bylo zjištění, že většina restaurací nabízí menu už od 10 euro!! Aneb ponaučení, že průvodcům se nedá vždy věřit. Opravdu jsme prošli skoro celé historické centrum a  ceny za menu startují od těch 10 euro. Vybrali jsme si takovou pravě vyhlížející italskou restauraci, kde jsme si objednali 2 menu po 10 eurech. Jako předkrm přinesli bruschettu s čerstvými rajčátky, zakápnutými olivovým olejem (fakt pochoutka). Z hlavních chodů bylo na výběr 3 druhy pizz a 3 druhy těstovin, zvolili jsme klasiku – Margharittu a Spaghetti Bolognese. Obojí bylo opravdu výtečné – kvalita a čerstvost se prostě nezapře. V ceně byl taktéž nápoj a jelikož nám tam moc chutnalo, objednali jsme si i dezert – pravou italskou tiramisu…a co dodat?  Nezapomenutelný gastronomický zážitek.  Pravou italskou restauraci prostě nemůžete vynechat!

Řím přidáme zítra 🙂